Tišnovákům a obyvatelům okolních vesnic jistě netřeba hodové slavnosti představovat. Tišnovské Svatováclavské hody se každoročně slaví kolem 28. 9., na svátek svatého Václava, jemuž je zasvěcen tišnovský kostel. Hodového veselí se neúčastní jen členové Éirigh, ale i další nadšení tanečníci.
Z HISTORIE A SOUČASNOSTI HODŮ V TIŠNOVĚ
Na přelomu 19. a 20. stol. se objevují v městských záznamech k trvalé hodové tradici odkazy „jako obvykle“. Začátkem 30. let 20. století se pořádaly tišnovské hody s průvodem, předáním hodových práv, s odsouzením berana a s taneční zábavou v sokolovně v režii Sokola. V dalších letech se iniciativy chopila lidovecká mládež a tančilo se v katolickém domě. Kroje podle vzorů z celé republiky se vypůjčovaly nebo šily doma a dále uchovávaly. Ve městě nechyběly ani stánky s pochoutkami, střelnice a kolotoče. Veselé bylo také kácení máje. Za Protektorátu skončily načas i hody, po válce nastalo jejich obnovení.
V 70. a 80. letech se udržovaly hody s programem pořádané členy a příznivci Československé strany lidové v Městském sdruženém závodním klubu (nyní budova MěKS, dříve katolický dům). Kultovním zvířetem se stal kohout.
Od roku 1990 se staly hody opět oficiálními, v současnosti jsou organizované Městem Tišnov, Katolickou vzdělávací jednotou, KDU-ČSL a Městským kulturním střediskem. „Mája“ postavená na náměstí je symbolem hodů a se zpěvem je hlídána od večera před hody, pódiově rekonstruovaný obyčej má pak tradiční průběh s drobnými aktualizacemi (průvod, předání hodových práv, odsouzení kohouta s jeho hříchy). Taneční soubor a chasa jsou v replikách původního místního kroje z Tišnovska, tance a písně jsou lidové a zlidovělé. Následuje taneční zábava v sokolovně a hodový řád zakončuje nedělní mše svatá.
Počet tanečních krojů pro všechny účinkující se rok od roku za přispění města zvyšuje, v programu přibývá dětských účastníků s vlastním vystoupením. V roce 2012 tančilo rekordních 52 velkých i malých tanečnic a tanečníků, soubor vždy před hody intenzívně nacvičuje takto obohacen.
(autorem textu o historii hodů v Tišnově je Irena Ochrymčuková)